Jan za chrta dán
29. 1. 2009
Ve vesnici Kozojedy, která se nachází poblíž Jičína se nachází krásný kostel se dřevěnou zvonicí. Vznik této zvonice pojí zajímává pověst.
V této vesnici bydlel pán, který bydlel na zdejší tvrzi. Byl milý na lidi, ale ze všeho nejvíc miloval své chrty. Měl sluhu Jan, kterého měl velmi rád a ten se na oplátku za jeho přízeň velmi pečlivě staral o jeho chrty. Jednoho dne byl pán se svými chrty na procházce, ale jeho nejmilejší chrt ze všech se najendou ztratil. Hledal ho všude volal na něj jménem, ale nic nepomáhalo a on už oplakával jeho smrt. Najednou mu do cesty přišla ošklivá stařena.
,,Mám tvého chrta pane. Dám ti ho nazpět, ale za oplátku chci tvého Jana."
Pán se velmi ulekl. Jana měl rád, leč chrta víc. Tak řekl Janovi kam ho posílá. Prosil ho, aby se rozmyslel, plakal.. Nic naplat. Pán yl zalepen svou láskou k chrtovi. Druhý den se pan svého chrta dočkal a s Janem se navždy rozloučil. Jenže chrt do roka zemřel a pán si najendou uvedomil čeho se dopustil. Chtěl ho Jana najít, i dkyž věděl, že spolu s chrtem odešel ze světa i on. Lítostí nad svou neohleduplností a krutostí dal vystavět kostel a k němu dřevěnou zvonici, kam dal odlít krásný stříbrný zvon. Očekávání lidu, dky poprvé zazvoní bylo veliké. Konečně nadešel ten den, ale jaképak nastalo zděšení. Zvon místo líbivého zvuku začal vydávat zvuky, které zněly jako slova: ,, Jan Jan za chrta dán. Jan, Jan za chrta dán." Ulekl se pán velmi těcho slov. Běžel ho zastavit, aby se dá nešířila tato strašlivá slova odhalujíc jeho krutý čin. Jakmile se jeho ruka dotkla provazu, na který bal upevněn, zvon spadnul a odkutálel se do nedaleké studánkyodkud ho už vesničané navytáhli.
Avšak.. Šla kolem jendou jedna stařenka, která vykonávala pouť do místního kostela a zastavila se u zmíněné studánky. Její ruka nabírající vodu zavadila o zvon, vytáhla ho, a jakmile se dostal na zvuk, začal lomozit: ,,Jan, Jan za chrta dán!" Stařenka uleknouc se, upustila von do zpět do studánky a jeho hlas už tam utichl od té doby navždy.
V této vesnici bydlel pán, který bydlel na zdejší tvrzi. Byl milý na lidi, ale ze všeho nejvíc miloval své chrty. Měl sluhu Jan, kterého měl velmi rád a ten se na oplátku za jeho přízeň velmi pečlivě staral o jeho chrty. Jednoho dne byl pán se svými chrty na procházce, ale jeho nejmilejší chrt ze všech se najendou ztratil. Hledal ho všude volal na něj jménem, ale nic nepomáhalo a on už oplakával jeho smrt. Najednou mu do cesty přišla ošklivá stařena.
,,Mám tvého chrta pane. Dám ti ho nazpět, ale za oplátku chci tvého Jana."
Pán se velmi ulekl. Jana měl rád, leč chrta víc. Tak řekl Janovi kam ho posílá. Prosil ho, aby se rozmyslel, plakal.. Nic naplat. Pán yl zalepen svou láskou k chrtovi. Druhý den se pan svého chrta dočkal a s Janem se navždy rozloučil. Jenže chrt do roka zemřel a pán si najendou uvedomil čeho se dopustil. Chtěl ho Jana najít, i dkyž věděl, že spolu s chrtem odešel ze světa i on. Lítostí nad svou neohleduplností a krutostí dal vystavět kostel a k němu dřevěnou zvonici, kam dal odlít krásný stříbrný zvon. Očekávání lidu, dky poprvé zazvoní bylo veliké. Konečně nadešel ten den, ale jaképak nastalo zděšení. Zvon místo líbivého zvuku začal vydávat zvuky, které zněly jako slova: ,, Jan Jan za chrta dán. Jan, Jan za chrta dán." Ulekl se pán velmi těcho slov. Běžel ho zastavit, aby se dá nešířila tato strašlivá slova odhalujíc jeho krutý čin. Jakmile se jeho ruka dotkla provazu, na který bal upevněn, zvon spadnul a odkutálel se do nedaleké studánkyodkud ho už vesničané navytáhli.
Avšak.. Šla kolem jendou jedna stařenka, která vykonávala pouť do místního kostela a zastavila se u zmíněné studánky. Její ruka nabírající vodu zavadila o zvon, vytáhla ho, a jakmile se dostal na zvuk, začal lomozit: ,,Jan, Jan za chrta dán!" Stařenka uleknouc se, upustila von do zpět do studánky a jeho hlas už tam utichl od té doby navždy.
Náhledy fotografií ze složky Kozojedský kostel
